Redukce oxidu uhličitého na průmyslově využitelné látky je energeticky velmi náročný proces. Kdybych k tomu využívali stávající infrastruktury, museli bychom vynaložit více energie, než získáme během jeho vzniku spalováním uhlíku nebo jeho sloučenin. Vědci z George Washington University a Howard University, obě ve státě Washington, pod vedením prof.Jasona Ganleyho (HU) studují možnosti přímého využití sluneční energie k redukci oxidu uhličitého na oxid uhelnatý i na uhlík. Základem je elektrolytická redukce roztaveného uhličitanu lithného na oxid lithný, oxid uhelnatý, uhlík a kyslík. Energii k roztavení reakční směsi a jejímu udržování při teplotě 750 až 950 stupňů Celsia dodá sluneční záření. Elektřina pro elektrolýzu pochází z fotovoltaických článků. Zatím je tedy dost drahá. Uvážíme-li rychlý a stálý pokles cen slunečních baterií v posledních letech, možná se dočkáme příjemného překvapení, že tato elektřina bude konkurence schopná i bez dotací. Největší slabinu popsané technologie představují elektrody. V tak agresivním prostředí přečkají bez úhony pouze platinové, jež jsou velmi drahé.